Jdi na obsah Jdi na menu
 


Státověda III

28. 10. 2009

4. Státní služba

            Veřejná moc potřebuje aparát, který ji bude udržovat funkční. Státní aparát (byrokracie) je podmínkou určité existence a fungování veřejné moci ve státě. Na základě norem jsou mu vymezeny limity, pravomoci -> okruh oprávnění a povinností. Veřejná moc je ztělesňována státním aparátem. Vztah mezi státem a orgánem je vztahem jednoty - orgán, který plní povinnosti, zajišťuje fungování veřejné moci. Je třeba naplnit tato ustanovení - materiální (budovy, stroje,...) a personální (lidé - práce fyzických osob).

            Službu lze definovat jako určité věcné plnění a výkony, které poskytuje orgán veřejné správy občanům k uspokojení jejich hmotných a kulturních potřeb. Cílem státní služby je zajišťování státních potřeb. Byla obsažena již v Deklaraci (1789), propracovanější se stala za „Bachova absolutismu“. U nás byl roku 1918 převzat tradiční systém rakouské státní služby. Je upravena jak v ústavním tak i ve správním právu (Ústava čl.79 odst.2). Principy státní služby jsou základem pro armádu, parlament, zastupitelství, úřad vlády, kancelář prezidenta,...

            Existují dvě formy pohledu na státní službu:

·      jde o systém právních poměrů zaměstnanců, kteří pracují ve státní službě, a kteří mají vztah k veřejné moci

·      jde o určitou činnost pracovníků státního aparátu

            Hlavní jsou tři zásady státní služby:

·      zákonnost - dodržování zákonů má přednost před poslušností, která je očekávána

·      koordinace a spolupráce - nefunguje zde konkurence, není dán prostor soutěžení (spolupráce je vyžadována)

·      subordinace - znamená jisté vydělení státních zaměstnanců - vedoucí, ředitel, referent, pracovní,... Nařízení nadřízených jsou závazná pro podřízené v mezích zákona. Tato subordinace existuje např. i v diplomatickém sboru - velvyslanec, vysoký komisař, apoštolský nuncius, pronuncius, mimořádný vyslanec, zplnomocněný ministr, chas de fair,...

            Znaky kontinentálního modelu státní služby (snad zkostnatělý, zakonzervovaný):

·      definitiva - nevypověditelnost služebního poměru zaměstnance, který byl ustanoven po právu. Státní zaměstnanec má jistotu -> bude-li vše řádně plnit, má své místo definitivní.

·      automatický časový postup do vyšší platové třídy - řešeno podzákonnými předpisy

·      apolitičnost - obecný požadavek, aby státní úřednictvo nebylo lehce narušitelné změnou politického režimu (někdy je zahrnována do slibu před vstupem do funkce.

            Americký model státní služby:

·      velmi časté změny - souvisí se změnami vlády. Zvykem je, že prezident si s sebou přivádí svůj nový aparát

·       je elastičtější, pružnější

4.1. Státní úředníci

            Státní službu naplňují státní úředníci. Jsou vázáni pracovním poměrem k orgánům. Mají statut veřejného činitele, vykonávají specifické funkce. Jejich statut veřejného činitele je zachycen i v trestním zákoně - požívají vyšší ochrany (útok na veřejného činitele). Dopustí-li se korupce - hodnotí se to jako trestný čin zpronevěry a přičítá se jim také přitěžující okolnost, že to spáchali jak veřejní činitelé.

            Veřejní zaměstnanci pracují ve veřejnoprávních (státních) zařízeních - věznice,... Státní zaměstnanci pracují ve státních orgánech. Obecní zaměstnanci vykonávají činnost spojenou s prací v zastupitelstvech.

            Státní zaměstnanci mají odpovědnost za práci, kterou vykonávají. Čím vyšší je postavení jednotlivce, tím vyšší nároky jsou na něho kladeny.

            Předpoklady pro výkon státní služby:

·      státní občanství

·      oddanost, loajalita

·      bezúhonnost - „terminus technicus“ -> kdo je bezúhonný? asi ten, kdo má čistý trestní rejstřík

·      profesionalita - odbornost, znalost problematiky

·      nestrannost - nenadržovat, zdržet se politické aktivity

·      zletilost - tradičně 18 let, někdy se uvažuje o kvalifikované zletilosti (40 let pro senátora,...)

·      způsobilost k právním úkonům - svéprávnost

·      dodržovat etický kodex

            Státní služba s sebou pro zaměstnance nese jistá omezení, ale působí i jako kompenzační systém - má i určité výhody -> trvalé zaměstnání, služební postup, platové a sociální výhody (služební byt, auto,...), titulování. Mezi nevýhody patří nemožnost politické angažovanosti, inkompatibilita funkcí (neslučitelnost - dána např. soudcům), zákaz přijímání darů, vyšší odpovědnost (i trestně-právní).

            Existuje zde kariérní systém - celoživotní dráha ve státních službách, zásluhový systém, který je založen na odborných znalostech (jmenování do lepší pozice). K ukončení státní služby může dojít např. penzionováním, nebo na vlastní žádost.