Základy Etiky
7. 4. 2008
Etika jako teorie mravnosti a morálky
Název pochází z řeckého ethos = mrav = teorie morálky, věda o morálce.
Předmětem etiky jsou mravní jevy, jejich vznik a vývoj v minulosti, současný stav a další vývojové tendence. Řeší především problém mravního dobra. Hledá podstatu mravních norem a snaží se odpovědět na základní problémy morálky.
Mravnost jako celek zahrnuje :
a/ mravní jednání, chování, zvyky jednotlivců i skupin = ojektivní stránka mravních jevů,
b/ mravní vědomí, cítění a přesvědčení = subjektivní stránka mravních jevů,
c/ mravní cíle , ideje, kodexy mravních hodnot a norem = teoretická stránka mravních jevů
Mravní jevy existovaly samozřejmě dříve než nauka o nich. Mravní principy se na počátku lidských dějin soustřeďovaly především na zvyky, na prakticky potřebné a účinné normy chování. Šlo spíše o objektivní potřeby uvnitř společnosti než u subjektivní potřeby jednotlivce. Vznik těchto norem vyplýval ze vzájemné závislosti lidí, z jejich odkázanosti jednoho na druhého. Dříve, než se mravní principy staly zvláštním předmětem filozofického zkoumání, hrály etické problémy významnou úlohu v životě lidí.
Významnou roli ve vštěpování mravních norem mají rodiče, učitelé, kamarádi, veřejní činitelé, literatura, film, lidová moudrost (přísloví, pohádky).
Vliv na utváření morálky má náboženství a filozofie.
V celém dlouhém vývoji etiky můžeme sledovat tyto základní problémy :
a/ vztah mezi tím, co je a co má být,
b/ vztah mezi individuálním a společenským zájmem,
c/ výběr mezi dobrem a zlem
Dobro a zlo je polární dvojice dvou nejvyšších a nejobecnějších kategorií etiky. Jimi lze vyjádřit morální hodnocení sociálních jevů i jednajících jednotlivců ve všech dobách a ve všech situacích. Samozřejmě obsah toho, co bylo pod těmito kategoriemi chápáno, se někdy dost podstatně lišil.