Sociální komunikace
26. 3. 2008
Sociální interakce, t.j. interakce příslušníků téhož druhu, je umožňována v procesu komunikace. Je to vlastně působení jedince a prostředí. Prosec komunikace se udkutečňuje především prostřednictvím jazyka, t.j. na úrovni verbálního sdělování. Například na osobnost žáka působí slova jeho kamarádů a on sám také svým způsobem na kamarády působí.
Komunikování není specificky lidský proces. Setkáváme se s ním například u hmyzu , který si předává informace pomocí pachů nebo dotyku kusadel. Včely komunikují prostřednictvím tance (směr a vzdálenost pastvy). Specificky lidským prostředkem komunikace je řeč. Komunikace je proces interakce, jehož se aktivně účastní osoba sdělující určitý obsah (komunikátro) a osoba příjímající určitý obsah (komunikant). Role obou osob se může měnit, jde-li o dialog, nebo může setrvávat , jde-li o monolog.
Sdělování má slovní nebo mimoslovní formu. Styk mezi komunikujícími osobami může být fyzický nebo sdělovací. Sděluje se něco vlastního nebo nevlastního (ale vždy v egocentrické formě). Sděluje se určitá zpráva nebo výzva (prosba, otázka, přání apod.) Obsah sdělení má kognitivní, emotivní a snahovou složku.
Formy mezilidské komunikace :
1 - přímá reakce , která signalizuje určitý význam,
2 - gesta (ukázání, kývnutí hlavou na souhlas, podání ruky, pokynutí na pozdrav, potlesk),
3 - jednání (neverbální vyjádření úmyslu, úsilí),
4 - obrazová reprezentace,
5 - symbolická komunikace (různé formy řeči)
Symbolická komunikace nemusí mít vždy jazykovou formu. Určité intence (záměr, úmysl) vyjadřují např.předané květiny. Složitým způsobem komunikování je umělecká produkce. Umělecký artefakt lze chápat také jako komunikovaný obsah.
Gesta
1 - mimika - pohyb obličejových svalů
2 - pantomimika - pohyb končetin a celého těla
Např.úsměv může znamenat povzbuzení, ironizaci, vyslovení souhlasu, pochvalu, ale také třeba pokárání, nesouhlas, pohrdání apod. Zrovna tak pláč může vyjadřovat smutek, ale může také být výrazem radosti po přestálém napětí např. po úspěšném vykonání maturitní zkoušky apod.
Gesty se dorozumívají hluchoněmí. Při gladiátorských hrách palec nahoru nebo dolů rozhodoval o životě či smrti poraženého gladiátora.
Řeč bez gest je mnohem méně účinná než řeč s přiměřenými gesty (rozhlasová hra a televizní hra). Ovšem gesta by neměla být přehnaná.
Za zmínku stojí připomenout i vlastnosti hlasu. Ten může být hlsitý , pronikavý, chraptivý, klidný, melodický, ječivý apod. Slova označují věci a události a dovolují současně přejímat výsledky poznání druhých lidí nebo jim sdělovat poznatky vlastní.
1 - osoba, od níž určité sdělení vychází (komunikátor),
2 - osoba, která určité sdělení přijímá a dešifruje (komunikant)
3 - komuniké (obsah sdělení)
4 - komunikací vyvolaný účinek
Mezilidská komunikace se neredukuje jen na obsahy, které by byly tvořeny přísně lexikálně definovanými význami a přesnými pravidly verbalizace (gramatika, syntax). Uplatňují se zde ještě faktory, které mohou měnit lexikální význam komuniké, jako je citový přízvuk informace atd.
Obsah každé sociální komunikace je tvořen :
1.verbálním nebo neverbálním obsahem,
2.kontextem situace,
3.emotivním akcentem,
4.mimickým resp.pantomimickým výrazem
V procesu komunikace nedochází jen k formálnímu předávání komuniké, nýbrž k vytváření obrazu komunikátora a komunikanta na základě dojmů ze vzezření a chování, k vzájemnému (recipročnímu) vlivu a zpětným vazbám, jejichž podkladem jsou reakce komunikanta.
Komunikátor není jen pouhým sdělovačem a komunikant není pouhým příjímačem. Oba se nacházejí v určité situaci , s určitými intencemi a vzájemně na sebe reagují.
Řeč je typickou formou mezilidské komunikace. Je to znaková soustava nebo soustava symbolického chování. Její základní funkcí je sdělování, které se zakládá na konvenci forem a obsahu elementů řeči. Prostředkem mluvené řeči je jazyk.
Rozeznávají se řeči :
1 - mimické
2 - vytváření vztahů ("Stojím u tabule")
3 - exprese prožívání
Sama řeč je produktem lidské kultury, historicky se mění a vyvíjí a každý člověk se ji učí. V systému artikulůovaných zvuků se řeč vyvinula fylogenetickz v procesu specifické signalizace. Z primitivního zvukového výrazu se vyvinula artikulovaná řeč. Ta je reprezentována slovy , která v zobecněné formě odráží různé stránky skutečnosti. Fyziologicky se řeč vytváří v procesu sociální nápodoby rodičů dítětem a je to v podstatě spojování vnímaných jevů a předmětů se zvukem (obrázek pejska se slovem pejsek). Mluvená řeč je vytvářena mluvidly fonací (vydávání, tvoření hlasu) a artikulací (vyslovováním).
Slovy nelze vyjádřit vše, některé stavy mysli jsou slovy nesdělitelné. Řeč proto není jedinou vyjadřovací formou. Psychologie řeči se nazývá psycholingvistika.
Komunikace ve skupině je základem soužití a vzájemnéspolupráce. Slovní projev je nejdůležitější. Můžeme použít jasné a přesné obraty. Důležité ja, aby šly informace shora dolů a zdola nahoru. Je to důležité pro kontrolu, jak je příkaz splněn. Zároveň je důležité získat postřehy a nápady zdola. Velmi důležitou formou komunikace je diskuse, v níž seč tříbí názory.
V kompaktních skupinách je komunikace lepší než ve skupinách náhodně sebraných.
Je třeba zdokonalovat komunikaci :
- učitele s žáky 1.směrem k žákům,2.od žáků k učiteli
- mezi žáky
Důležitá je osobnost vůdce ve třídě, který má autoritu. Je třeba zkvalitňovat úroveň vzájemné komunikace. Diskuse o palčivých problémech může upevnit kolektiv, přátelství, vztahy uvnitř kolektivu a vzájemné porozumění.
Komunikování není specificky lidský proces. Setkáváme se s ním například u hmyzu , který si předává informace pomocí pachů nebo dotyku kusadel. Včely komunikují prostřednictvím tance (směr a vzdálenost pastvy). Specificky lidským prostředkem komunikace je řeč. Komunikace je proces interakce, jehož se aktivně účastní osoba sdělující určitý obsah (komunikátro) a osoba příjímající určitý obsah (komunikant). Role obou osob se může měnit, jde-li o dialog, nebo může setrvávat , jde-li o monolog.
Sdělování má slovní nebo mimoslovní formu. Styk mezi komunikujícími osobami může být fyzický nebo sdělovací. Sděluje se něco vlastního nebo nevlastního (ale vždy v egocentrické formě). Sděluje se určitá zpráva nebo výzva (prosba, otázka, přání apod.) Obsah sdělení má kognitivní, emotivní a snahovou složku.
Formy mezilidské komunikace :
1 - přímá reakce , která signalizuje určitý význam,
2 - gesta (ukázání, kývnutí hlavou na souhlas, podání ruky, pokynutí na pozdrav, potlesk),
3 - jednání (neverbální vyjádření úmyslu, úsilí),
4 - obrazová reprezentace,
5 - symbolická komunikace (různé formy řeči)
Symbolická komunikace nemusí mít vždy jazykovou formu. Určité intence (záměr, úmysl) vyjadřují např.předané květiny. Složitým způsobem komunikování je umělecká produkce. Umělecký artefakt lze chápat také jako komunikovaný obsah.
Gesta
1 - mimika - pohyb obličejových svalů
2 - pantomimika - pohyb končetin a celého těla
Např.úsměv může znamenat povzbuzení, ironizaci, vyslovení souhlasu, pochvalu, ale také třeba pokárání, nesouhlas, pohrdání apod. Zrovna tak pláč může vyjadřovat smutek, ale může také být výrazem radosti po přestálém napětí např. po úspěšném vykonání maturitní zkoušky apod.
Gesty se dorozumívají hluchoněmí. Při gladiátorských hrách palec nahoru nebo dolů rozhodoval o životě či smrti poraženého gladiátora.
Řeč bez gest je mnohem méně účinná než řeč s přiměřenými gesty (rozhlasová hra a televizní hra). Ovšem gesta by neměla být přehnaná.
Za zmínku stojí připomenout i vlastnosti hlasu. Ten může být hlsitý , pronikavý, chraptivý, klidný, melodický, ječivý apod. Slova označují věci a události a dovolují současně přejímat výsledky poznání druhých lidí nebo jim sdělovat poznatky vlastní.
Proces komunikace má čtyři složky :
1 - osoba, od níž určité sdělení vychází (komunikátor),
2 - osoba, která určité sdělení přijímá a dešifruje (komunikant)
3 - komuniké (obsah sdělení)
4 - komunikací vyvolaný účinek
Metakomunikace
Mezilidská komunikace se neredukuje jen na obsahy, které by byly tvořeny přísně lexikálně definovanými význami a přesnými pravidly verbalizace (gramatika, syntax). Uplatňují se zde ještě faktory, které mohou měnit lexikální význam komuniké, jako je citový přízvuk informace atd.
Obsah každé sociální komunikace je tvořen :
1.verbálním nebo neverbálním obsahem,
2.kontextem situace,
3.emotivním akcentem,
4.mimickým resp.pantomimickým výrazem
V procesu komunikace nedochází jen k formálnímu předávání komuniké, nýbrž k vytváření obrazu komunikátora a komunikanta na základě dojmů ze vzezření a chování, k vzájemnému (recipročnímu) vlivu a zpětným vazbám, jejichž podkladem jsou reakce komunikanta.
Komunikátor není jen pouhým sdělovačem a komunikant není pouhým příjímačem. Oba se nacházejí v určité situaci , s určitými intencemi a vzájemně na sebe reagují.
Řeč je typickou formou mezilidské komunikace. Je to znaková soustava nebo soustava symbolického chování. Její základní funkcí je sdělování, které se zakládá na konvenci forem a obsahu elementů řeči. Prostředkem mluvené řeči je jazyk.
Rozeznávají se řeči :
1 - mimické
2 - vytváření vztahů ("Stojím u tabule")
3 - exprese prožívání
Sama řeč je produktem lidské kultury, historicky se mění a vyvíjí a každý člověk se ji učí. V systému artikulůovaných zvuků se řeč vyvinula fylogenetickz v procesu specifické signalizace. Z primitivního zvukového výrazu se vyvinula artikulovaná řeč. Ta je reprezentována slovy , která v zobecněné formě odráží různé stránky skutečnosti. Fyziologicky se řeč vytváří v procesu sociální nápodoby rodičů dítětem a je to v podstatě spojování vnímaných jevů a předmětů se zvukem (obrázek pejska se slovem pejsek). Mluvená řeč je vytvářena mluvidly fonací (vydávání, tvoření hlasu) a artikulací (vyslovováním).
Slovy nelze vyjádřit vše, některé stavy mysli jsou slovy nesdělitelné. Řeč proto není jedinou vyjadřovací formou. Psychologie řeči se nazývá psycholingvistika.
Komunikace ve skupině je základem soužití a vzájemnéspolupráce. Slovní projev je nejdůležitější. Můžeme použít jasné a přesné obraty. Důležité ja, aby šly informace shora dolů a zdola nahoru. Je to důležité pro kontrolu, jak je příkaz splněn. Zároveň je důležité získat postřehy a nápady zdola. Velmi důležitou formou komunikace je diskuse, v níž seč tříbí názory.
V kompaktních skupinách je komunikace lepší než ve skupinách náhodně sebraných.
Je třeba zdokonalovat komunikaci :
- učitele s žáky 1.směrem k žákům,2.od žáků k učiteli
- mezi žáky
Důležitá je osobnost vůdce ve třídě, který má autoritu. Je třeba zkvalitňovat úroveň vzájemné komunikace. Diskuse o palčivých problémech může upevnit kolektiv, přátelství, vztahy uvnitř kolektivu a vzájemné porozumění.