Interpretativní sociologie
Interpretativní sociologie
Interpretativní sociologie netvoří jednotnou školu. Kromě symbolického iterakcionalismu s jeho dramatistickou a etnometodologickou odrůdou sem řadíme především fenomenologickou sociologii. Kromě toho existuje řada sociologů, které lze otížně zařadit do některé ze škol, jejichž díla jsou však interpretativními postupy silně ovlivněna (P.Berger a T.Luckmann, A.Gouldner, A.Giddens aj.) Všechny zmíněné proudy i osobnosti vycházejí z podobných teoretických zdrojů, jejich základní teze si neodporují, spíše se doplňují. Kromě toho řada sociologů v průběhu života přecházela mezi zmíněnými směry.
Symbolický interakcionismus
Symbolický interakcionismus vychází z následujících premis :
1/ Lidské bytosti jednají na základě významů, které přikládají všem věcem, jež je obklopují.
2/ Tyto významy nejsou vlastností samotných věcí, jsou produktem sociální interakce probíhající mezi členy společnosti.
3/ Tyto významy nejsou stabilní, mohou být neustále pozměňovány a redefinovány v průběhu nových interakcí.
Jinými slovy: svět, který nás obklopuje, je závislý na našem přístupu k němu. Lidé jsou aktivní bytosti, které při svých setkáváních navzájem vyjednávají podobu reality. Lidský svět je v tomto smyslu výtvorem těch, kdo v něm žijí.
Je třeba si uvědomit, že tyto myšlenky pronikají do sociologie v době, kdy v ní převládá snaha pohlížet na svět lidí a jejich výtvorů podobným způsobem , jakým přírodovědci zkoumají objekty svého zájmu. Interpretativní sociologie upozorňuje, že lidská činnost je značně odlišná od chování zvířat. Jak praví americký antropolog: zvířata nemají strýčky, , křtiny ani neděli. Lidé to vše znají proto, že přisuzují různým věcem různé významy.Proto se na rozdíl od všech ostatních tvorů chovají v neděli jinak než ve všední den a vůči strýčkovi jinak než vůči bratranci. Badatel, který by chtěl od specificky lidského světa významů abstrahovat, podobně jako to činí ve svém oboru naprosto oprávněně přírodovědec, nikdy nepochopí, proč se lidé při stejných klimatických podmínkách chovají v neděli jinak než ve středu.
Společnost je výtvorem svých členů. Není nikdy výtvorem hotovým minutu po minutě je svými členy stále předělávána. Tato teze má pochopitelně velký demokratizační význam. Společnost není tvořena velkými osobnostmi za přihlížení žasnoucích mas. Každý si dělá svůj svět sám a má ho přesně takový, jaký si ho, spolu s druhými lidmi, dokázal učinit. Významy se přidělují v průběhu všedních, každodenních interakcí. Nejsou nikým nadekretovány dopředu a již vůbec nejsou nezaměnitelné. Naopak, nikdy nelze tvrdit, že dílo je hotovo a že stačí takové, jaké je. Interpretativní sociologie nepřipouští, že by bylo vůbec technicky možné svět v jeho významech na určitou dobu umrtvit a zmrazit. Odporuje to jejím premisám o povaze člověka.
Přitom je člověk svou povahou bytost sociální. Netvořila ho však žádná anonymní Společnost. Zformoval se sám díky interakcím se svými blízkými, v jejich přítomnosti. Interakcionismus není oslavou oficiální společnosti, je to domácká sociologie, kterou zajímá , jak se člověk chová, když se cítí sám sebou. Zjišťuje, že k tomu potřebuje být mezi svými. Svět každého člověka se utváří ve skupinách důvěrně známých druhých lidí. Bez interakce s nimi nemůže být ani později udržován.
Interpretativní přístup klade zároveň značný důraz ne zodpovědnost člověka za svůj svět. Nikdo nemá alibi v tom, že svět, do něhož se narodil, si nevybral. Každý člověk aktivně vytváří své vztahy ke druhým a každý musí sám vyložit, co pro něho svět znamená. To vše jsou jeho vlastní autentické výkony a nese za ně plnou autorskou zodpovědnost.