Jdi na obsah Jdi na menu
 


Člověk v náročné životní situaci

26. 3. 2008
Přiměřeně náročné podmínky a požadavky , podněty k překonávání překážek vytváření situace , kdy se osobnost výrazněji projevuje i "zraje", kdy se mohou příznivě dotvářet psychické vlastnosti. Může však také dojít k nadměrné zátěži , kterou už člověk nezvládne, a na jeho situaci , případně i na dalším životě , se to projeví spíše negativně. Hranice mezi tím , kdy zátěž působí na vývoj člověka příznivě a kdy už nepříznivě, je křehká a tenká, pro každého trochu jinak vyznačená. Dotýká se rovněž odolnosti jedince k zátěži a autoregulace.
Situace, kdy se zvyšují požadavky ne jedince při ztížených podmínkách pro jeho činnost, označujeme za zátěžové, stresové. Zátěž , která je spojena s obtížemi při uspokojování potřeb jedince , se může týkat čehokoli (zdravotní stav, časový tlak, množství požadavků...).Může jít o jednotlivou situaci či o dlouhodobou záležitost. Náročné životní situace mohou postihnout kteroukoli lidskou potřebu nebo jejich kombinaci.
Stres znamená tlak situačních podmínek na člověka , způsobuje jeho vnitřní napětí a je spojen se zvýšenými nároky na člověka při jeho překonávání. Stresem se obvykle rozumí vnitřní stav jedince, který je buď přímo něčím ohrožován , anebo takové ohrožení očekává , a přitom se domnívá , že jeho obrana proti nepříznivým vlivům nebude dostatečně silná. Stresovým činitelem je pro každého z nás něco jiného. Prakticky každý má jinou toleranci vůči určitým stresům.
Frustrace je psychický stav vyvolaný působením překážek na cestě k cíli, k uspokojování různých potřeb. Ať už jde o jakoukoliv její formu (deprivace-nedostatek podnětů, kladných citů, projevů lásky, oddálení-kdy je třeba čekat, ačkoli potřeby už působí , zmaření-nezdar, rozplývá se i naděje, konflikt-střet různých sil), jde o složitou životní situaci. Frustrace některé potřeby může mít dalekosáhlé důsledky pro celou osobnost a její vývoj. Kupříkladu citová deprivace dítěte v raném dětství (málo kladných citových vztahů, chladné chování matky) rušivě zasahuje do jeho citového , ale i intelektuálního a charakteristického vývoje.
Dostane-li se člověk do náročné životní situace , nějak reaguje a vyrovnává se s ní. Opět se zde projevuje značná variabilita , různost chování lidí v náročných situacích.
Dvě základní, vývojové počáteční techniky reagování na zátěž je agrese a únik. Můžeme je pozorovat již u zvířat - např. jsou psi, na které napřáhnete a oni utečou , ale jsou i psi , kteří zaútočí , rozeběhnou se proti vám. V lidské společnosti se samozřejmě běžně nesetkáváme s takto čistými podobami chování v zátěži. Vlivem socializačního působení došlo k jejich rozvinutí do většího počtu podob chování od agrese a úniku odvozených. Jsou to například : Agrese , která nemá podobu hrubého násilí, ale slovního napadání , nadávek, výhrůžek , urážek, ironie.("Stejně nic neumíš.") Vzbuzování pozornosti , snaha být za každou cenu středem pozornosti - je rovněž odvozená od agrese.(Nápadné chování, nápadné oblékání apod.) Projekce , která pomáhá vyhnout se důsledkům nezvládnutelné situace tím , že vinu svalují na druhé, na vnější podmínky.("Já za to nemůžu, ještě jsme to pořádně neprobrali.") Identifikace s určitou osobou, skupinou nebo institucí, která dodává pocit jistoty a síly.(Připomínání úspěchů bratra, otce , dobrého kamaráda...) Kompenzace , která znamená vyvážit neúspěch někde jinde, jinak. ("Když se mi nedaří v matematice, mohu být dobrý v biologii a chemii.") Racionalizace jako způsob , kdy člověk hledá rozumové vysvětlení svého neúspěchu, ospravedlňuje se , omlouvá před ostatními i před sebou samým.("Skoro nikdo neuspěl.") Únik, izolace, vyhýbání se povinnostem či nepříjemnostem, ale také únik do nemoci.(Známé "hodit se marod".) Popření , kdy člověk "zavírá oči před problémy", potíže neexistují. ("O nic valstně nejde.") Opačné reagování, vzdorovitost také patří mezi "únikové" techniky.
Každá z uvedených technik může mít různou společenskou i psychologickou hodnotu, může být tzv.normálním (adaptivním) vyrovnáváním se se zátěží (kompenzace: neúspěchy v matematice kompenzují dobrými výsledky ve studiu historie či jazyků) nebo reakcí patologickou (maladoptivní) (kompenzace: životní neúspěchy "zvládám" pomocí drog).

Chování člověka v náročných životních situacích záleží také na jeho toleranci k zátěži , odolnosti. Je to složitá vlastnost jedince , která obsahuje prvky vrozené i získané (temperamentové vlastnosti, stabilita osobnosti, charakter a volní vlastnosti, struktura potřeb a jiných motivačních sil, sebehodnocení a sebepojetí, citové zázemí a adekvátní sociální vztahy...). Tolerance k zátěži je také záležitostíautoregulace (realxační techniky, vhodně zvolená kompenzační činnost apod.).