Behaviorismus
Behaviorismus
Z anglického behaviour = chování.
Behaviourismus je psychologický směr, který ztotožňuje duševno a vědomí s chováním. V pojetí behaviorismu je psychologie vědou o chování člověka a živočichů, které je chápáno jako souhrn reakcí na určité podněty.
Zakladatelem je americký psycholog J.B.Watson (1878-1958), který navazoval mimo jiné na výzkumy ruského fyziologa I.P.Pavlova (1849-1936).
Watson rozlišuje trojí chování :
a/ obecně svalové – (zvláště manuální) odpovídající vůli,
b/ útrobní – odpovídající citům
c/ hlasové chování – odpovídající myšlení (myšlení je nehlasné mluvení).
Úkolem behavioristické psychologie je nalézt pravidelnost a zákonitost lidského a zvířecího chování v různých podmínkách. Zákonitostmi chování se rozumí stálé korelace mezi různě složitými podněty (stimuly – S) a reakcemi (R).
Behavioristé dospěli k závěru, že vývoj jedince je pouze učení se odpovědím na určité podněty. Přeceňovali význam učení a výchovy. Pokládali chování za sled naučených odpovědí.
Prožívání, které se odehrává ve vědomí, v „černé schránce“ (black box), nepokládali za důležité a vůbec se jím nezabývali.
Úkolem psychologie je podle nich zkoumat jen vnější reakce, to je chování. Vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejsou přístupny objektivnímu vědeckému zkoumání.