Jdi na obsah Jdi na menu
 


Význam Lisabonské smlouvy

20. 5. 2011

Důvody:

Po neúspěchu Smlouvy o ústavě pro Evropu (odmítnutá v referendu ve Francii a Nizozemsku – 2005) bylo nutné přijmout nějaký kompromisní dokument z toho důvodu, že se EU stala těžkopádnou nebo přímo nefunkční.
Bylo třeba přizpůsobit fungování EU novým podmínkám 21. století – nové velmoci (BRIC), mezinárodní terorismus, globální změny klimatu…
Dále bylo třeba řešit stav, kdy se během 3 let téměř zdvojnásobil počet členů a kdy rozšíření proběhlo o samé čisté příjemce z unijního rozpočtu.
V roce 2007 byla přijata Lisabonská (reformní) smlouva – 2 smlouvy – Smlouva o Evropské Unii a Smlouva o fungování Evropské Unie
Ratifikována všemi státy a vstup v platnost 1.12.2009
Změny:
Zrušení pilířové struktury – komunitarizace II. a III. pilíře – stále zůstávají specifika hlavně u SZBP
Právní subjektivita pro EU – možnost EU vstupovat do mezinárodních smluv, ale také např. být žalována
Zrušení ES (EU je přímým pokračovatelem společenství a jeho právním nástupcem)
Pevně stanovena kritéria pro vystoupení z EU – dohoda o vystoupení a následně do dvou let se vystoupení praktikuje
Právní závaznost Listiny základních práv a svobod EU (až na výjimky VB, Polsko, ČR) - právně nezávazná již od roku 2000, měla ale i tak velkou neformální závaznost
Zavedení stálého předsedy Evropské rady – mandát na 2,5 roku s možností znovuzvolení, předsedá zasedání Evropské rady a řídí její jednání, významné postavení z hlediska zahraniční politiky; dnes Herman Van Rompuy
Změna postavení Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku – je současně místopředsedou komise, má zahraničně politické pravomoci, předsedá Evropské službě vnější činnosti; dnes Catherine Ashton
Vznik Evropské služby pro vnější činnost – jakási evropská diplomatická služba, právě vzniká, předseda je Vysoký představitel
Evropská občanská iniciativa – institut přímé demokracie, možnost vyvolat jednání o lidové iniciativě na půdě EU, Komise vydala tzv. zelenou knihu a připravuje se nařízení (nutno specifikovat podmínky, za kterých bude lidová iniciativa přípustná, hovoří se o milionu podpisů)
Zvýšení počtu případů hlasování v Radě kvalifikovanou většinou – rozšíření o prvky II. a III. pilíře
Změna kvalifikované většina od r. 2014 – tzv. dvojí většina nejméně 55% členů Rady – tedy alespoň 15 států a alespoň 65% obyvatelstva EU – zvýšení transparentnosti a efektivity; blokační menšina alespoň 3 státy
Právo národních parlamentů kontrolovat dodržování principu subsidiarity – Komise musí vnitrostátní parlament na legislativní kroky upozornit a ten se pak může vyjádřit k porušení principu subsidiarity – systém „žlutých“ a „oranžových“ karet; na to navazuje novela Jednacího řádu PS a Senátu ČR
Možnost změny primárního práva bez konání mezivládní konference tzv. passarella – pouze některé méně významné změny primárního práva – vnitřní politiky, přechod od jednomyslnosti ke kvalifikované většině, přechod od zvláštního k řádnému legislativnímu procesu
Posílení řádného legislativního postupu v Parlamentu – spolurozhodovací proces se mění na řádný proces a představuje standard, zbytek procesů jen výjimečně
 
Dopadů Lisabonské smlouvy je mnohem více, toto jsou pouze ty nejzávažnější změny v primárním právu EU. Otázka zní na význam, ten je ale v současné době, kdy je velká část institutů nenaplněna a vůbec není jisté, zda budou funkční a efektivní. Význam Lisabonské smlouvy bude možné hodnotit s odstupem alespoň 10 let, podobně jako smlouvu Maastrichtskou.
 
Čerpáno z materiálu: Evropa na dvě půlky
 
 

Portrét