Jdi na obsah Jdi na menu
 


Princip subsidiarity a proporcionlaity

16. 5. 2011

 

PROPORCIONALITA
Proporcionalita se objevuje v právu ES ve dvojím základním smyslu. Předně jako zásada proporcionality, která platí pro vymezení pravomocí ES vůči členským státům. Dále pak jako vlastnost opatření, jímž je možno omezit pohyb zboží mezi členskými státy tam, kde jsou ohroženy důležité zájmy jednoho z nich.
Princip proporcionality se uplatňuje vedle principu subsidiarity při vymezování pravomoci ES, která není výlučná. Činnost Společenství nemá překročit rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smlouvy ES (čl. 5 této smlouvy). Přijetí opatření, které je sice nezbytné, avšak nikoli pro dosažení cílů Smlouvy, tak nespadá do pravomoci ES a náleží členským státům.
Jak bylo uvedeno výše, proporcionalita se objevuje jako vůdčí princip také při posuzování nezbytnosti opatření členského státu, jímž se omezuje volný pohyb zboží. Rozhodnutím ve věci Cassis de Dijon (120/78) Soudní dvůr uznal, že určité kategorické požadavky a zájmy členského státu mohou odůvodnit omezení nebo zákaz dovozu či vývozu i mimo výjimky stanovené čl. 30 Smlouvy ES (tzv. první pravidlo rozumu). Zároveň však jednoznačně stanovil, že takovýto zásah do svobody volného pohybu zboží je možný jen tam, kde je proporcionální ve vztahu ke sledovanému cíli (tzv. druhé pravidlo rozumu). Např. ochrana spotřebitele může být zajištěna i jinak než zákazem dovozu určitého problematického výrobku, pokud jsou spotřebiteli k dispozici informace, na jejichž základě se může se znalostí věci sám rozhodnout o jeho koupi a svoboda pohybu zboží mezi členskými státy tak nemusí být vůbec narušena. Proporcionalita v tomto smyslu je zachycena pouze v judikatuře ESD.
 
Princip subsidiarity
Princip subsidiarity má zajistit, aby všechna opatření byla přijímána co nejblíže občanům, tedy na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich realizaci nebo výkon. Jinými slovy, Unie nepřijme opatření (s výjimkou oblastí spadajících do její výlučné pravomoci), pokud je efektivnější učinit toto opatření na národní, regionální nebo lokální úrovni. Princip subsidiarity je úzce svázán s principy proporcionality a nezbytnosti, které vyžadují, aby aktivity Unie nepřekročily rámec opatření nutných k realizaci cílů Smlouvy.
Zasedání Evropské rady v Edinburghu v prosinci 1992 definovalo základní principy subsidiarity a přijalo směrnice k interpretaci článku 5 (dřívější článek 3b), který zakotvuje princip subsidiarity do Smlouvy o Evropské unii . Závěry zasedání byly shrnuty v deklaraci, která je dosud „základním kamenem” principu subsidiarity.
 
 

Portrét